Teorie rozbitých oken

V tomto příspěvku bych se chtěl společně s Vámi zamyslet nad problémem vandalismu a nepořádku kolem nás. Drtivá většina obyvatel obce chce žít v místě, které dobře vypadá, je čisté a udržované. Snad jen menšině z nás je v podstatě jedno, jak to vypadá okolo. No a pak máme malou skupinu těch, kterým jako by vadilo, když je něco funkční, hezké a nerozbité.

Jak u nás řádí naší vandalové? Jen pro zajímavost uvedu některé škody z poslední doby. Někdo ukradl vodovodní baterii z pítka na autobusové zastávce, přestože je v domácnosti k nepoužití. Sprejeři nenechali na pokoji další zeď. Zasklená obecní vývěska rovněž někomu velmi vadí a dočkala se již třetího přesklení. LCD displej v autobusové zastávce někdo odborně demontoval, nebude mu k ničemu. Oblíbenou kratochvílí obecních pijáků je demolice odpadkových košů a dopravních značek cestou z hospody. A každý z Vás by si jistě vzpomněl na něco podobného ze svého okolí.
A co my? Slušní občané? Řada z nás si také může sáhnout do svědomí. Především okolí popelnic a kontejnerů na tříděný odpad není produktem žádného vandalismu, je produktem našeho vlastního přístupu ke svému okolí. Přestože všichni víme, že starý kočárek, stavební odpad, starý nábytek a všelijaké další haraburdí není ani papírem, ani sklem a ani plastem, stejně ho k těm kontejnerům občas někteří z nás položí. Doufají snad, že se popeláři spletou a vezmou to jako papír či sklo? Nebo doufají, že to uklidí někdo jiný? A nebo je jim to jedno? Je-li kontejner plný, často položíme odpad vedle, na hromádku, kterou rozfouká vítr a rozhrabou psi. Hlavně, že mám uklizeno doma? Za plotem, tam to je obecní, tedy cizí, tam je to jedno? Chyba, i za plotem to není cizí, ale naše, obecní. I to je naše vizitka, vizitka normálních občanů, kteří s výše uvedenými příklady vandalismu nemají zdánlivě nic společného.
Opravovat a uklízet a nebo to nechat být? To je poměrně časté dilema, které slýchávám. Zvláště, pokud brzy po nějaké opravě někdo opět něco zničí, a nebo pokud týden po svozu velkoobjemového odpadu někdo odloží skříň ke kontejneru na plasty. Někteří říkají: „Tak se na to vykašlete, pokud to nejsou (anonymní oni) schopni udržet v pořádku, ať mají binec. Pokud si (oni) sami ničí své okolí, ať si v něm žijí, pokud si neváží toho či onoho, tak ať to nemají. Na první pohled tato úvaha odpovídá zdravému selskému rozumu.Přece nebudeme každý týden kupovat za tisíce nové odpadkové koše, aby je někdo záhy po instalaci rozkopal, přece nebudem platit mimořádné platby za svoz velkoobjemového odpadu, když se ho můžou všichni zbavit třikrát do roka. Domnívám se však, že tento první pohled na věc je příliš zjednodušený. Celá výše uvedená problematika poměrně úzce souvisí s tím, jaký je člověk vlastně tvor, jak myslí, jak se chová tatáž osoba v různém prostředí. A z toho také vyplývá skutečnost, že oba výše uvedené zdroje nepořádku, tedy my slušní občané a vandalové, spolu úzce souvisí.
Teorie rozbitých oken. Můj syn mi před časem věnoval knihu, ve které byla jedna velmi zajímavá část věnována tomu jak, a hlavně proč se město New York změnilo během deseti let jednoho nejnebezpečnějších měst v USA na naopak jedno z měst nejbezpečnějších (podle FBI se nyní jedná o nejbezpečnější město ze všech amerických velikých měst). Je to velmi zajímavé a poučné čtení, protože to je teorie podložená praxí. A navíc praxí v rozsáhlém měřítku. Ale nejprve zpátky k teorii.

Jejími autory jsou James Q. Wilson a George Kelling, kteří přišli s tím, že pokud se začnou v nějakém prostředí vyskytovat znaky rozkladu (grafiti, odpadky na ulici, rozbitá okna, zničené lavičky atd.), pak lidé v tomto prostředí žijící se o něj přestávají zajímat a naopak takové prostředí dále přitahuje pochybné existence. Představme si budovu s jedním rozbitým oknem. Pokud ho nikdo neopraví, budou záhy rozbitá všechna okna (příklad bývalé sokolovny na ulici 5. května v posledních letech, či malého domku v zatáčce v ulici Na Vršku), poté dochází k nastěhování či občasnému přespávání pochybných individuí v těchto objektech atd. Nebo si představme chodník, který se neuklízí. Záhy i „slušní“ občané odhazují odpadky na takový chodník, stejně tam už všude jsou. Pak tam někdo odloží vrak auta, no a když v takovém místě později zaparkujete, tak Vaše auto bude s  velkou pravděpodobností vykradeno. Obdobně fungují černé skládky. No a tato teorie říká, že problém musíme řešit, když je malý. Tedy, odstraňovat škody po vandalech v co nejkratším čase a dokud jsou drobné, zneškodňovat zárodky nepořádku co nejdříve, přemalovávat i náznaky grafiti téměř ihned atd.

New York aplikoval tuto teorii v praxi. V roce 1985 začali v metru kontrolovat před výjezdem každou soupravu metra. Pokud byla postříkaná, nevyjela a šla do myčky. To trvalo do roku 1990, kdy prakticky zmizel problém postříkaných vagónů. Podobně se metro zbavilo černých pasažérů. Načerno tehdy jezdila i většina „slušných“ lidí. Hromadné policejní razie a nulová tolerance černým jízdám v metru brzy rovněž přinesly ovoce. Rudolph Giuliani, známý starosta New Yorku, byl velkým stoupencem této teorie. Pravidelný úklid ulic, vyžadovaná vnější údržba domů, nulová tolerance grafiti atd. město výrazně změnily a přivodily významný pokles vandalismu a nezájmu lidí o to, co se kolem nich děje. Kromě New Yorku se tato teorie aplikovala v celé řadě amerických měst, především v těch malých a mnohem dříve než v největším americkém městě.

Teorie rozbitých oken v naší obci? Přestože teorie rozbitých oken má dnes také řadu kritiků, přestože o ní bylo popsáno tisíce stran různých rozprav a přestože může mít řadu nedostatků, věřím, že má velmi racionální základ. Základ v přírodních zákonech. Entropie je fyzikální veličinou popisující neuspořádanost systémů, zjednodušeně by se dalo říci, že je mírou chaosu. Lidstvu je již dlouho známo, že entropie neustále roste, tedy že příroda směřuje k systému s maximální entropií. Chceme li udržet nějaký systém, třeba naší obec, do jisté míry v uspořádaném stavu, tedy v nějakém pořádku, musíme na to vynaložit dostatek energie. Musíme se starat o své okolí, zasklívat rozbitá okna či vývěsní skříňky, kupovat další a další odpadkové koše, opravovat vandaly poničené věci, odtahovat vraky z našich silnic, uklízet kolem kontejnerů, čistit chodníky atd. Pokud to nebudeme dělat, míra chaosu poroste zcela v souladu s přírodními zákony. Prosím všechny příznívce této teorie, aby svým vlastním konáním k růstu entropie ve svém okolí nepřispívali. Věřím, že obce a města pak najdou dostatek energie (zdrojů lidských i finančních) k tomu, aby naši entropii udržela na uzdě.