Existuje veřejný činitel, který nemá střet zájmů?

Učitel hlasující o příspěvku města do rozpočtu školy, ve které učí. Trenér hlasující o příspěvku pro místní sportovní klub, kde trénuje. Zastupitel hlasující o dotování vodného a stočného v místě bydliště. Lékař hlasující o nájemném v místním zdravotním středisku. Zastupitelky s malými dětmi hlasující o příspěvku místnímu mateřskému centru. Krajský zastupitel hlasující o investici v jeho obci. Jsou to střety zájmů?

Poslanec lékař hlasuje o výši tarifních platů v nemocnicích. Poslanec živnostník o výši odečitatelného paušálu pro živnostníky. Senátor bankéř o regulaci bankovního sektoru. Senátor továrník o výši korporátní daně. Poslanec dělník o výši minimální mzdy. Poslanec důchodce o výši důchodů. Vysokoškolský profesor o financování univerzit. Jsou to střety zájmů?
Zákon z roku 1992 pravil, že střetem veřejného zájmu se zájmem osobním se rozumí takové jednání veřejného funkcionáře, které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost nebo při němž veřejný funkcionář zneužívá svého postavení k získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou osobu. V zákoně z roku 2006 již žádná definice střetu zájmu není. Pro definici střetu zájmů zastupitelů obecních či krajských zastupitelstev tak může být vodítkem samotný zákon o obcích. Tento zákon za střet zájmu považuje takovou situaci, kdy by podíl zastupitele na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce (kraje) mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou. Výhoda má v řadě právních předpisů mnoho odlišných významů. Obecně může výhoda mít povahu materiální i nemateriální, může jít o jakýkoli prospěch či o snížení rizika neprospěchu a nevýhody. Výhoda však může mít i zcela nemateriální a finančně nevyčíslitelnou hodnotu, např. lepší prostředí bydliště apod.. Výhodou je v podstatě vše, co může někdo za výhodu považovat. Tolik k výhodě říkají právnici.
Při této interpretaci jsou všechny výše zmíněné příklady střetem zájmu. Reálný "politik", který nemá politiku jako živnost, který žije v konkrétním místě, má rodinu a přátelé, který ve svém bydlišti pracuje či podniká, takový politik se neustále potkává s konfliktem zájmů. Ale to ještě neznamená, že nemůže být dobrým politikem (komunálním, krajským, celostátním). Znám starostu malé obce, který čtyřikrát vyhrál volby a je zároveň místním developerem. Znám místního developera, který prohrál hned první volby, ve kterých kandidoval. V tom prvním případě lidé mají důvěru v jeho nestrannost, v tom druhém ji zřejmě od počátku neměli. Domnívám se, že samotný střet zájmů je jednou z vlastností politiky a veřejného života. Politika bez střetu zájmů neexistuje, je s ním bytostně spjata. Vždyť samotný politický boj je projevem střetu různých zájmů.
Mám pocit, jako kdyby mediálně ideálním politikem dneška byl člověk, u kterého lze střet zájmů předem a navždy zcela vyloučit. Existuje takový člověk? Bezpohlavní, nemajetné, nikde nezaměstnané a ničí zájem nereprezentující individuum? Osobně bych dal v politice přednost normálním lidem. Lidem, kteří střet zájmů (v dobrém slova smyslu) mají a běžně ho zažívají. Lidem, kteří se věnují svým profesím, živnostem či podnikání. Pro řešení tolik obávaných střetů zájmů stačí, aby to byli lidé slušní a nestranní. Samotný střet zájmů nevadí, není to nic, co by nepatřilo k normálnímu životu. To, co většině z nás vadí je korupce, zneužívání funkce, protěžování. Rozdíl mezi dobře a špatně řešeným střetem zájmů je všem jasný na první pohled. Bez právních disputací a složitých definic.