O tom, jak lehce odsuzujeme ty "cizí". O tom, jak snadno přehlížíme poklesky těch "našich". O tom, jak těžce se vyrovnáváme s minulostí.
V těchto dnech vrcholí dilema obyvatel obce Vratislavice nad Nisou, jak se vyrovnat s dědictvím minulosti. Bývalé vedení obce mělo nápad, že ve prospěch turistického ruchu a oživení sudetského městečka o šesti tisících obyvatel využijí jméno, které zná skoro každý na světě. Porsche. Ta slavná značka. Ferdinand Porsche. Ten pán, který se ve Vratislavicích (tehdy Maffersdorf s více než 90% německy mluvicích obyvatel) v roce 1875 narodil. Ten pán, který byl vynikajícím konstruktérem, autorem nejslavnějšího německého vozu VW Brouk. Ten pán, který se podílel na německém válečném průmyslu. Člověk, který měl sice československé občanství až do roku 1935, ale na území dnešního Česka od roku 1895 nepřebýval. A tak udělali Porscheho muzeum. Automobilka Porsche půjčila exponáty, vše se zdálo býti na dobré cestě mít unikátní lákadlo pro turisty.
Přestože expozice uváděla, že Ferdinand Porsche byl členem NSDAP a že byl také nositelem vyznamenání Válečného záslužného kříže bez mečů, rozběhl se v obci ostrý spor o to, zda je Porsche chloubou obce, či zda to vše je velký omyl a Porche je obyčejný nacista, od kterého je potřeba se distancovat. Na tehdejšího starostu bylo dokonce podáno trestní oznámení pro šíření nacismu, z obce byly odstraněny cedule připomínající, že se zde Porsche narodil. Expozice byla následně doplněna o informaci, že Porsche u SS dosáhl hodnosti SS-Oberführer a že za jeho činnost mu byl v roce 1944 propůjčen prsten s umrlčí lebkou.
Zajímavá jsou však ještě další fakta, v expozici neuváděná. V listopadu 1945 byl Ferdinand Porsche pozván do Francie, následně zatčen, držen ve vazbě, z vazby propuštěn. V září 1948 ho francouzský tribunál pro válečné zločiny shledal nevinným ze vznesených obvninění a případ ukončil. Francouzskou vládou mu bylo dokonce navrženo, aby navrhoval vozy Volkswagen ve Francii a aby do Francie přesunul vybavení svých továren. To Porsche neudělal. Zůstal v Německu. Firma jeho syna Ferryho Porsche je dnes jedním z nejznámějších výrobců sportovních vozů. Jeho vnuk zkonstruoval slavný model Porsche 911. Další vnuk Ferdinand Piëch byl od roku 1993 do roku 2002 předsedou představenstva koncernu Volkswagen. Dnes je Porsche součástí koncernu Volkswagen stejně jako Škoda Auto.
A dopad ve Vratislavicích? Automobilka Porsche si exponáty odvezla a ukončila spolupráci. Z Porscheturismu asi nic nebude. Vyrovnáváme se z minulostí. Po svém, po česku. Cedule obce se jménem Porsche budou prý uschovány ve skladu. Co kdyby se hodily. Až se to nějak vyvrbí.
A teď na druhý konec republiky. Slušovice a jejich slavný manažer František Čuba. Za komunistické totality se jednalo o neskutečný příběh. Pan Čuba vedl JZD Slušovice od roku 1963 do roku 1990. Výstavní podnik komunistického Československa. Čuba změnil obyčejné zemědělské družstvo v konglomerát s obratem několika miliard korun. Pod jeho vedením patřila mezi hlavní odvětví podniku mikroelektronika, biotechnologie, strojírenství a další. Nebylo to zadarmo. František Čuba se stal členem KSČ už v roce 1956, během studia na vysoké škole. Postupně stoupal různými funkcemi až do poradního orgánu ÚV KSČ. Byl to oddaný komunista. V roce 1962 mu byla udělena medaile Za službu vlasti, v roce 1978 státní vyznamenání Za vynikající práci, v roce 1986 Řád práce a v roce 1989 titul Hrdina socialistické práce. Za své členství v KSČ se pan Čuba nestydí. Ostatně byl za to oceněn v loňském roce současným prezidentem Milošem Zemanem, který mu udělil medaili Za zásluhy. Co kdyby si chtěly Slušovice udělat za pár let muzeum Františka Čuby? Bude někdo na starostu podávat trestní oznámení za šíření komunismu?
Srovnávat dva totalitní režimy je těžké. Srovnávat dvě náhodně vybrané osoby je těžké. Jakékoli srovnání bude nedostatečné a laciné. Ale stejně. Porsche byl schopný konstruktér, chtěl li prosadit své technické vize, musel vyjít s režimem. Čuba byl schopný manažer, chtěl li prosadit své manažerské vize, musel vyjít s režimem. Neměli bychom oběma měřit alespoň trochu stejným metrem? Dokud totiž toho nebudeme schopni, nedosáhneme čestného vyrovnání s vlastní minulostí.
